„Hrnem dvojkó šalinó na Starku“ – rozuměj, jedeme dvojkou tramvají na Starou osadu.
Čeká nás totiž opět jeden z velmi výjimečných zážitků, které umíme jen u nás v klubu.
Tatínek paní učitelky Veselé je totiž varhaník v kostele Cyrila a Metoděje a to je skutečně něco.
Nejdříve jsme přímo na schodech kostela nahlédli do skvělého pracovního sešitku se všemi podstatnými informacemi. A už je tu pan Veselý a chřestí klíči od kůru. Tak vzhůru. Nevím jak ostatní, ale já v těchto místech nikdy nebyl, a to jsem ještě nevěděl, že nás pan Veselý provede i vnitřkem samotného nástroje. Neuvěřitelné. Ta síla zvuku, když stojíte přímo u dokonale znějících píšťal! To by jednomu vehnalo i slzy dojetí do očí. A výjimečnost na druhou. „Klubáci“ si mohli sami zahrát na tento skvostný unikát. Tentokrát mi varhany pro změnu vehnaly úsměv na rty, a to když se celým kostelem neslo Kočka leze dírou. Prostě opět děkuji za zážitek, který se už v životě nemusí opakovat. A při odchodu z kostela jsme si jen tak mimochodem prohlédli úžasný betlém z perníku, jež zde měli (děti ho při odinstalování prý snědly). A co byste řekli? Také v něm měla prsty určitě alespoň polovina rodiny Veselých 
