V pondělí 24. února žáci 8. ročníku vyrazili za dobrodružstvím do rekreačního střediska Zubří. (Toto místo je jim důvěrně známé z adaptačního kurzu, který absolvovali před dvěma lety s úsměvem na tváři, ačkoli jim tehdy téměř celé tři dny pršelo.) Neměli jsme tedy pochyb o tom, že tento pobyt s názvem „Kurz přežití, tajemství posledního vlka“ zvládnou stejně tak skvěle.
Tento kurz byl zaměřen nejen na osvojení základních dovedností pro pobyt v lese, ale především na stmelení kolektivu, spolupráci a vzájemnou pomoc. Program byl nabitý různými aktivitami a hry, jež děti absolvovaly, je nejen bavily, ale také je učily důležitým životním hodnotám. Naučili se například postavit přístřešek z plachty a rozdělat oheň. U skládání obřího domina „potrénovali“ svoji kreativitu a hlavně trpělivost. V aktivitě nazvané Aréna si někteří sáhli až na dno svých sil, ale povzbuzeni skvělou atmosférou a týmovým duchem to všichni zvládli. A noční hra mezi lucernami v úplném tichu, doplněná zvukem bubnů a didgeridoo, byla třešničkou na dortu.
Děti i vyučující odjížděli obohaceni o cenné zkušenosti a zážitky a opět s úsměvem na tváři.
Dojmy z Kurzu přežití žáků 8. ročníku – vyjádřeny většinou krátkými větami a přítomným časem sloves,
aby zdůraznili akčnost a dějové napětí:
Začínáme běhat. Jak dlouho budeme běhat? Vyhrajeme? Někoho jsme předběhli… Pomůže
nám to k vítězství?
Adam Benek
Slyším, jak muž v zeleném oblečení hlásí start do dalšího kola. Rychle běžím určenou dráhu, přičemž za
mnou vlaje Tom jako prapor… Běhám dál a dál, běžím obrovskou rychlostí. Zpět na start, když vtom…
jedu po břiše!
Petr Kučera
Je to těžké… Tady je řešení… Není správné… Běžte! Opatrně!
Tomáš Jakuba
Slyšela jsem otevření dveří. Někdo přišel… Dveře se pomalu otevřely… Byl to Tomáš!
Hedvika Koudelková
Už běžíme alespoň půl hodiny. Cítím se, jako bych uběhla maraton… Když oznámili přestávku, dokulhaly
jsme s Emou do našeho pokoje…
Anita Augste
