Školní rok 2022/2023
14. 10. 2022 – Historie ,,Nej klubu posledních let“. Výškové budovy světa.
Nový školní rok jsme v Klubu dětí odstartovali návratem k jednomu z nejoblíbenějších témat minulých let – výškovým budovám světa. Společně jsme se vydali na cestu mezi mrakodrapy, které se tyčí vysoko nad městy a berou dech svou velikostí i odvážnou architekturou. Děti se dozvěděly, kde stojí nejvyšší budovy světa, jak vznikají a k čemu slouží. S úžasem porovnávaly jejich výšku a objevovaly zajímavosti, které se k nim vážou. Nechyběly poutavé fotografie, společné povídání ani spousta zvídavých otázek. První klubové setkání tak bylo příjemným ohlédnutím za oblíbeným tématem a zároveň skvělým začátkem dalšího roku plného poznávání a objevování.
11. 11. 2022 – „Pšíkvorky“
Další klubové odpoledne proměnilo naši třídu v arénu plnou napětí, přemýšlení a radostných výkřiků. Na děti čekal piškvorkový turnaj, ve kterém nestačilo mít jen štěstí – rozhodovaly bystrá hlava, dobrá strategie a schopnost předvídat tahy soupeře. Každý zápas přinášel nové výzvy a často i překvapivé zvraty. Děti se s nadšením pouštěly do soubojů, navzájem si fandily a s chutí slavily každý povedený tah. Atmosféra byla po celé odpoledne plná soutěžního nadšení, ale také fair play a vzájemného respektu. Turnaj si všichni užili a ukázali, že i obyčejné piškvorky dokážou nabídnout spoustu zábavy a napětí.
25. 11. 2022 – Cestovatelský klub – NORSKO I.
V cestovatelském klubu jsme se tentokrát vydali na pomyslnou cestu do Norska. Klubáci se dozvěděli zajímavosti o této severské zemi, její přírodě, kultuře i způsobu života. Povídali jsme si o fjordech, polární záři a o tom, jak žijí lidé v oblastech za severním polárním kruhem. Seznámili jsme se také s několika základními norskými slovíčky a pozdravy, které si děti s nadšením vyzkoušely. Součástí setkání byla i ochutnávka tradičního norského sýra, která vzbudila velkou zvědavost a řadu zajímavých reakcí. Celý klub byl plný objevování, nových zkušeností a poznávání jiné kultury.
9. 12. 2022 – Cestovatelský klub – NORSKO II.
V pátek 9. prosince jsme se v klubu dětí „nalodili“ na trajekt s názvem Peter Pan a „odcestovali jsme“ do dalších krásných zákoutí Norska. Tentokrát jsme se na tuto severskou zemi podívali z trochu jiného pohledu, a to z pohledu pana učitele Kottka, který si pro nás připravil další krásný cestovatelský klub. Viděli jsme dřevěné roubenky se zelenými střechami, losy, rybářské lodě a úlovky, jež se panu učiteli podařilo ulovit. Tresky, makrely a spousty dalších. Měli jsme možnost si osahat rybářský prut, který ještě nesl stopy šupinek z lovených ryb. Dále také tzv. pilkery, jimiž se rybářský vlasec musí zatížit, aby se potopil hlouběji. Výhledy na moře a pohledy do přírody byly opravdu úchvatné a spolu s nadšeným výkladem pana učitele nám všem bylo jasné, že Norsko je zemí hodnou návštěvy.
Otázka pro zvídavé nadšence: Za jak dlouho je možné vykuchat makrelu?
Tak zase příště.
21. 12. 2022 – Vánoční přání
6. 1. 2023 – Pod lupou aneb jak vypadá náš svět, když ho zvětšíme až 1600x
20. 1. 2023 – Pod lupou a s optikou
Určitě se ptáte, nad čím klubáci v poslední době bádali?
Před Vánocemi se klubáci potkali ve vestibulu 1. stupně, aby si popřáli krásné Vánoce. Za odměnu dostali dáreček a šifru, kterou měli za cíl do příštího klubu rozluštit. Spoustě klubáků se to zdárně podařilo. Následující dva lednové kluby proběhly „pod lupou“. Díky mikroskopům se klubáci ocitli ve světě zvětšeném až 1600krát. Neskutečné pohledy! Vzorek střídal vzorek. Na třech vědeckých pracovištích se pracovalo bez přestávky, bádalo se a objevovalo. Techniku si klubáci podmanili velmi brzy, a tak pracovali samostatně. Domů jsme odešli s otázkou, jako barvu má sníh, cukr, sůl, obloha, mraky… A proč? To jsme zvědaví, na jaké odpovědi klubáci do příštího setkání přijdou.
A co Vy? Přijdete na to, co se skrývá na fotografiích?
17. 2. 2023 – Cestovatelský klub – AZORY
,,Klubáci, vítejte na palubě letadla. Čeká nás šestihodinový let na ostrov São Miguel. Připoutejte se, startujeme.”
Míříme západním směrem daleko nad Atlantický oceán. Učíme se portugalská slovíčka, pozdravy a informace o nás, abychom se po přistání na jednom z devíti obydlených ostrovů portugalského souostroví Azory, často nazývaného ,,evropská Havaj”, mohli seznámit s dobrosrdečnými obyvateli této země.
Čekají nás cestovatelská dobrodružství na největším z devíti ostrovů sopečného původu, na ostrově São Miguel. Pokud bychom přistáli na ostrově Pico, mohli bychom navštívit nejvyšší horu Portugalska se stejným jménem jako název ostrova, tedy horu Ponta do Pico s výškou 2351 m n.m.
Na ostrově São Miguel se ale také pohybujeme vysoko nad mořem. Cestou k moři na pláže s černým pískem překonáváme mnohdy 400 a více metrů. Není divu, když jsme v hornaté krajině poseté sopečnými krátery. Mnohé vyhaslé sopky ve svém kráteru ukrývají jezera. Jedno z nich je těžké spatřit. Jmenuje se Lagoa do Fogoa a bývá často zahaleno v mracích nebo v mlze. Koupat v něm je zakázáno. Oblast kolem jezera je chráněná stejně jako sídlící ptactvo. My jsme měli štěstí, viděli jsme ho. Největší vodní plochu ostrova.
Krajina je nádherná. Hory střídají jezera, louky, vinice, čajové plantáže, pole a lesy. Mezi stromy najdeme i sekvoje. Rozsáhlé plochy porůstají lesy z japonských kryptomérií nebo australských akácií. Mezi původními keři bují spousta himálajských zázvorovitých hedychií, cesty vroubí květy amarylisů, agapanthů a kal, cestou nás provází řady modrých hortensií. Každá zahradní květina tu má reálnou šanci zažít obrovský vzrůst.
Počasí si s námi zahrává každou hodinou. Není divu, když turista drží v rukou mobil. Nečte zprávy, ale hledá informaci, jaké bude za chvíli počasí. To se tu mění z minuty na minutu. Slunečno se střídá s větrem, s mlhou, s deštěm i s drobnými poletujícími kapičkami vody, které nás smáčí ze všech stran. Subtropická teplota je velice příjemná. Celý rok se pohybuje mezi 11° a 25° C.
Koupat v moři se moc nedá. Teplota Atlantiku je docela příjemná, vlny jsou však vysoké a bouřlivé. Ke koupání nás ale zvou termální prameny. V lázních skrytých hluboko v lesích si připadáme jako v pravěku. Takové jsou lázně Caldeira Velha. Bujná vegetace je naprosto úžasná. Fascinující jsou obrovské několikametrové kapradiny. Voda v bazéncích má až 38°C. Je hodně železitá, takže oranžová. Ponoříš se v bílých plavkách, vynoříš se v oranžových :-).
Horké termální prameny vyvěrají i uprostřed lázeňského městečka Furnas. Tvoří jezírka, ze kterých stále stoupá pára. V těchto pramenech se vaří i místní vyhlášené jídlo cozido. Je to směs vepřového a hovězího masa, klobás, jitrnic a zeleniny. Ochutná ho téměř každý turista.
Paní učitelka nás láká k návštěvě jedné botanické zahrady. V Mata-Jardim José do Canto jsou květiny všude. Kamélie, strelície, bugenvilie, bambusy, kapradiny i nejvyšší sekvoj v Evropě. Měří 56m. V cípu zahrady objevujeme i úžasný vodopád Salto do Rosal. Ve volné přírodě jich je spoustu. Chce to jen krásnou přírodu ostrova procházet všemi směry.
Azorské ostrovy neleží daleko od sebe. Lodí se dají v krátkém čase navštívit všechny. Cestou trajektem vidíme delfíny i velrybí vodotrysk. Obrovští kytovci jsou kousek od nás. Na ostrově Sao Jorge žije dvakrát tolik kraviček co lidí. Nepochutnáme si na skvělém steaku, ale mají tu výborný místní sýr. Je jako sýr ze Švýcarska. Vinohrady ostrova Pico jsou zapsány na Seznamu UNESCA jako velká rarita. Vyskytují se v nadmořské výšce maximálně 100 metrů a jsou chráněny proti větru a slanému vzduchu z oceánu čedičovými zídkami.
Vracíme se na letiště v Ponta Delgada na ostrově São Miguel. Prohlížíme si město s barokní a gotickou výstavbou, krásně barevné domečky, úzké uličky, moderní výstavbu i graffiti. Ochutnáváme jídlo s mořskými plody, tuňákové steaky, krevetky, jelita na pomerančích, rajskou nebo zelnou polévku.
Místní lidé jsou „totální kliďasové“, které nevytočí snad vůbec nic. Jsou už zvyklí na to, že se občas probudí některá ze sopek nebo že se občas země trochu zatřese. Téměř s každým se tu domluvíte anglicky. Chtěli si povídat i s námi, s žáky z Křídlovické. Překvapili jsme je tím, že jsme v křížovce, kterou nám nachystali, vyplnili všechny zajímavosti, které jsme se cestou po Azorských ostrovech dozvěděli. Tajenkou byl název čaje, který se na ostrově pěstuje. Jsou tu jediné čajové plantáže v Evropě. Vyrábí se tu černý a zelený čaj. Pro pěstování čaje je tu ideální počasí. Nemrzne, často prší a slunce příliš nepálí. Čaj Chá Gorreana je výborný. Mňam.
“Klubáci, vracíme se domů. Zeleným čajem připíjíme na krásu Azorských ostrovů.
Olá, olá 
Obrigado.”
3. 3. 2023 – Rybářský klub
„Kdo malý jen kousek v srdci máš, kde cit pro krásy přírodní nevyhasl, chop se udice a buď rybářem.“ J. L. Buček 1879
5. 4. 2023 – Herní den
Na Škaredou středu, 5. dubna, bylo uspořádané pěkné „Herní odpoledne“, kterého se mohly zúčastnit děti z 1. stupně, ale i předškoláci. Čekalo na ně celkem osm stanovišť. V tělocvičně si mohly pořádně zasportovat – byla pro ně připravena velkolepá překážková dráha. V prostoru u šaten pak na ně čekala „Zajíčkova hnízdečka“, zde děti luštily rébusy, počítaly příklady a hledaly ukryté slovo. Do skládání Rubikovy kostky se zapojilo veliké množství dětí, a v soutěži tak mohly poměřit své dovednosti – v blízké době se dozvíme, jak si tyto děti vedly. Na programování s ozoboty si zahráli i rodiče, s dětmi se do toho s vervou pustili a spokojenost byla na obou stranách. Další čtyři stanoviště byla přichystána v prostorách 2. stupně. Hlavolam „Kolumbovo vejce“ zvládl poskládat každý, kdo sem přišel, hlavičky si však některé děti velmi potrápily. Na stanovišti s názvem Škola nás baví děti luštily různé rébusy, díky nimž si dotvořily nedokončený QR kód. Práce s tablety se dětem také moc líbila. Vedle v sousední třídě si děti ze III.B připravily deskové hry na téma lidské tělo. Každá hra byla úplně jiná a moc prima. Na posledním stanovišti se děti spolu se svými rodiči mohly odreagovat při hraní deskových her. Herní odpoledne bylo velmi povedené.
Moc děkujeme všem pomocníkům z řad učitelů a dětem z 3., 5. a 6. ročníku.
28. 4. 2023 – Čarodějnický klub
„Sejdeme se u dílen :-)!”
„A proč u dílen? Vždyť na pozvánce ke klubu byla informace o čarodějnicích. Že by bydlely v dílně?”
V dílně čarodějnice nebyly, ale ve svěráku na pracovních stolech čekaly informace o historii pálení čarodějnic. Provokovaly k tomu, abychom si vzpomněli, co o této dubnové večerní nebo noční akci víme sami. Znalosti jsme objevili v oblasti historie „čarodějnic”, důvodu, proč se pálily a pálí ohně právě 30. dubna, co byly čarodějnické procesy a ve kterých literárních a filmových dílech čarodějnice potkám. Vzpomněli jsme si na Harryho Pottera, Fantastická zvířata, Arabelu, Pána prstenů, Impérium, Hobity, H2O, Šmouly a samozřejmě spoustu pohádek.
Další oblast zájmu se týkala zapalování ohňů. A čím oheň zapálit? Víme.
Kámen o kámen, křemen o křemen, ale s velkými problémy.
Klacíky a suchá tráva… To ale v Africe, ne u nás v Čechách.
Kámen a křesadlo.
Dnes zápalky a zapalovače.
A samozřejmě přírodní jev blesk.
Dost teorie, jdeme si užít „pálení čarodějnic” o dva dny dříve. S klubem na školním hřišti.
Zaprvé vyrobíme čarodějnici.
Zadruhé zapálíme oheň = ohýnek.
Za třetí si nad ohněm opečeme něco dobrého.
Za čtvrté zapálíme čarodějnice, víme proč a víme jak.
Za páté uhasíme oheň.
Za šesté bychom chtěli posunout čas, aby klub ještě nekončil. To ale nejde, takže příště na viděnou.
12. 5. 2023 – Malířský klub – „Za malířkou Erikou Voith“
Byli jste již někdy v ateliéru?
Dětem z klubu se to povedlo.
V pátek 12. května 2023 zavítaly se svými vedoucími do ateliéru, studia brněnské malířky Eriky Voith.
Bylo nutno dojít do blízkosti bývalé Zbrojovky a na pravém břehu řeky Svitavy objevit zlatou tovární budovu, ve které se nacházejí byty, kanceláře a ateliér mladé umělkyně.
Přivítání bylo obaleno vůní ateliéru, což je vůně barev, pláten, štětců a pro děti připravené bezové limonády. Velká zeď ze sto let starých cihel lákala obrazy větších rozměrů. Některé odrážely lesk zlata, které doplňovalo malby a kresby malířky. Jemná hudba dokreslovala povídání Eriky Voith, jež nás vzala na cestu zpět – na cestu svým životem. Malířka natolik zaujala svoje posluchače, že se v krátké chvíli stali alespoň částečně doplněním ateliéru. Děti si vyposlechly zajímavosti ze studijního i pracovního života, který se odehrával z velké části v cizině. Některé obrazy patří námětem do Francie, Anglie, Skotska, Řecka i Kanady. Jiné jsou rozmazleny kaligrafií a japonským sluncem, jehož prožité světlo a teplo je autorčiným snem . Malířka dětem prozradila i ovlivnění její tvorby renesancí, kterou je možné objevit na každém zlatě se lesknoucím obrazu. Každé dítě v ateliéru objevilo něco, co se mu zalíbilo, co ho zaujalo. Někdo se nechal vtáhnout krásou zátiší s používanými štětci, někdo hledal ve zlatém prachu kousky plátkového zlata, někoho lákaly latě k vytvoření rámů k obrazům, jiný byl zaujatý dobou malby obrazu Sv. Sebastiana, někdo viděl kouzlo v podélném obrazu s „poutníky”. Bylo mnoho těch, kterým se ateliér líbil celý a některým dětem se vrátila už dávno zapomenutá touha malovat. Zdá se, že Erika Voith nadchla nejen svojí prací a svým vyprávěním, fotografiemi a videi o cestě k umění, ale i svým milým a vstřícným přijetím.
Číst o životě umělců je zajímavé a lákavé, ale prožít chvíli s umělcem je nezapomenutelné! Malířka dětem slíbila, že děti ještě někdy ráda uvidí a bude se těšit, až společně vytvoří nějaké výtvarné dílko.
Erice Voith děkujeme moc za pozvání do studia a přejeme radost z vytvořeného díla.
PaedDr. Jana Klodnerová
26. 5. 2023 – Grafika a obrazy akademického malíře Jiřího Anderleho – výstava v Křížové chodbě
9. 6. 2023 – Závěrečný NEJ klub aneb kde se nachází nejužší hotel v Brně
