Školní rok 2017/2018
17. 10. 2017 – První setkání v novém školním roce
Je to opět tady, schůzky „klubáků“ v novém školním roce byly zahájeny.
Na to, že bylo pátek třináctého, se nikdo nenechal zaskočit. Stali jsme se zvířátky a hledali, kde jsme doma a co baštíme. Také jsme šifrovali, luštili, hledali poklady a vůbec si užívali naše první setkání. Některé záludnosti, například „Harryho“ lektvary můžete zkusit vyluštit z fotek.
Tak ať se nám daří i letos :-).
14. 11. 2017 – Klub plný architektů
Ocel, beton, hliník, sklo – to jsou materiály, ze kterých rostou běžně ty nejvyšší budovy světa. Hrášek, párátka, cukr a papír to jsou materiály, z nichž rostly ty nejzajímavější stavby v pátečním klubu. Schválně, zkuste si představit, co se dá postavit z hrachu a párátek? Tak, máte? A teď se podívejte na fotky. Prostě neuvěřitelné, jak to drží dohromady? Výškové budovy jsme stavěli i z novinového papíru. Co na tom, že někomu místo mrakodrapu vyšel ropovod. Bylo to napínavé a objevující. Dokonce i dospěláci zjistili, že mapa výškových budov, kterou si uschovali asi z roku 2008 a zobrazuje budovy do výše tehdejšího rekordu Taipei 101, jim už nestačí na to, co je rekordní dnes. Budova přes jeden kilometr výšky… Cože?
Pár milionů vláken celulózy a co je s nimi zábavy. Že nevíte o čem je řeč? No přece o papíru, jeho výrobě, rozměrech, využití, druzích, a vůbec vše zajímavé kolem tohoto tak hojně využívaného materiálu. Kolikrát ohnete A4 na polovinu? Jak daleko doletí foukací raketa? Jak složité úlohy dostávají kosmonauti v NASA? Co je to origami a jak se staví „vlašťovka“? Jaká je gramáž a tloušťka kancelářského papíru? To vše a ještě další stěžejní otázky v tomto klubu zazněly a my jsme si pomocí rafinovaných úkolů na ně našly odpověď. Někdo měl lepidlo na tričku, spoustu z nás na lavici a někteří „rakeťáci“ se dostali i do vzduchu . Každopádně zbytky vláken celulózy byly všude a bez pořádného úklidu se to neobešlo.
14. 12. 2017 – Herní den s Mensou a Mikulášem
Herní den s Mensou a Mikulášem byl letos ve znamení klidné atmosféry. V jedné učebně se dešifrovala slova a obrázky s vánoční tématikou. Hned vedle v digitální učebně se na tabletech prověřovaly znalosti zvyků spojených s těmito svátky. O kousek dál se všem naskytla možnost zahrát a za zvýhodněné ceny si zakoupit různé druhy deskových her. Kdo měl chuť, šel se rozpohybovat do tělocvičny na opičí dráhu. Někteří ji absolvovali tolikrát, že si ji snad pořídí i domů. A v okamžiku, kdy bylo celé tělo prokrveno a mozek nastartován, nastal ten nejlepší čas nechat si otestovat IQ u profíků z Mensy ČR. Jelikož se psal datum 5.12., nesměl chybět ani pan Mikuláš s čerticemi a andílky, kteří po vyhodnocení „hříšků“ a úkolů odměnili všechny něčím osvěžujícím.
Velké díky všem organizátorům i s pomocníky a také Rodičovskému sdružení Křídlo za podporu, pomoc a příjemné odpoledne.
12. 12. 2017 – Klub dětí a deskové hry
Během úterního Herního dne se mimo jiné, také prodávaly deskové hry. Protože jsme očekávali, že nás to nažhaví na jejich hraní, zvolili jsme je jako náplň pátečního klubu. Už 10 minut po přivítání byla většina z nás úplně někde jinde. Někdo u Godzily v Tokiu, někdo vozil diamnty po řece, jiní proháněli pěšáky, koně a ostatní po bitevním šachovém poli. Že na skoku žáby není nic zvláštního? No, pokud je ten skok omezen několika pravidly a rozmístění ostatních žabiček určuje kartička s nápisem „EXPERT“, věřte, že to na pár sekund nebude. Tak ať máte příjemné pocity a krásné světlo v očích jako my nejen o Vánocích, ale i následující rok. Vaši „Klubáci“.
8. 1. 2018 – Piškvorkový turnaj v klubu
Málokdy fotogalerie nevystihuje atmosféru v klubu. Pokud se ale hraje turnaj v piškvorkách všichni proti všem, je to něco jiného. Zdánlivě statické, stále se opakující fotky vůbec nedokáží zachytit tu neuvěřitelnou vřavu, přesuny, losování, vítězství a prohry, které se každým okamžikem hrnou ze všech stran. Odehrálo se celkem 231 zápasů, ze kterých vzešla dvě první, dvě druhá a dvě třetí místa. To vše díky tužce, čtverečkovanému papíru a pěti kroužkům či křížkům. Schválně, kolikrát jste se takto bavili v hodině pod lavicí?
24. 1. 2018 – Klub ve světě PC her
Co je to Chuchel? To je přece hra na počítači, u které se docela zasmějete. Jak vznikla hra Dark Train? No přece…. velmi složitě, z papírových předloh. Jak vypadají animace ve hře Samorost 3? No přece…. To vše jsme si mohli prohlédnout na Špilberku na interaktivní výstavě. I tento novodobý fenomén, jakým určitě počítačové hry jsou, může v sobě skrývat velkou dávku umělecké tvorby. Už samotné světy ztvárněné fantazií autora jsou neuvěřitelně detailně propracované a stojí za zhlédnutí. Každou scénu lze vydávat za samostatný obraz.
Ke vší spokojenosti jsme si mohli na závěr postavičku Chuchla udělat z bavlnek a příze, takže spokojenost maximální. Neodsuzujte PC hry, ne vždy se jedná o nesmyslné ubíjení času.
19. 2. 2018 – Cestovatelský klub v Kanadě
Paní učitelka Vávrová nás v pátek „unesla“. Jinak se to říci nedá. Všichni jsme byli jejím vyprávěním natolik uneseni, že jsme ani nefotili. Ono taky fotit fotky, i když fantastické, není „ono“. Po záplavě fantastických informací došlo k záplavě druhé. Tentokráte nás zaplavil neodkladný pocit poctít Kanadu otiskem vlastní boty. Škoda jen, že tam obyčejná škodovka nedojede. I když není kodiak jako kodiaq. Naštěstí ti čeští nebaští špagety.
Tak tedy formulovat francouzštinu, „naanglit se“ učenštinu, sehnat kopu korunek a hurá za velkou louži do země javorového sirupu a listí.
Vážně i nevážně Vaši klubáci
6. 3. 2018 – Jakože deskové hry v klubu
Nějak se nám nedaří dostat se k deskovým hrám, vždycky si je slíbíme, ale většinou se objeví další zajímavé aktivity, takže se k těm deskovkám nakonec vůbec nedostaneme. Tentokrát to byla kombinace hry česká čára, skotský curling a francouzký petanque. Dále pak náhled, tedy spíš náslech do světa nevidomých a jak jim účinně pomoci, když to potřebují. No a samozřejmě poohlédnutí za paralympiádou a olympiádou, spojené s cestováním prstem po mapě. Zde nechyběla práce s vlajkami zúčastněných států. Třeba někdy příště deskové hry vyjdou v plné síle :-).
Tady chybí klub – odkaz vede jinam než má
Kdo chce vidět opravdového neandrtálce, musí do Anthroposu. Je živý. Teda pardon – „jako živý“. Jeho tělo je zformováno za pomocí těch nejmodernějších rekonstrukčních metod a materiály se téměř neliší od pravých tkání. Bylo nám dovoleno si na něj sáhnout. No, někdo neměl odvahu a i otrlé povahy očekávaly, že se pán s oštěpem ohradí proti nevhodnému osahávání. Dále uvedeme soupis těch nejzajímavějších postřehů z návštěvy v brněnských Pisárkách. Tak zaprvé, Morava byla velmi oblíbené místo k životu neandrtálců a je zde několik jeskyní, ve kterých je stále můžeme potkat. Ehmm, možná…. jejich potomky. Pan Burian byl velmi nadaný malíř s úžasnou fantazií a smyslem pro detail. Vyrobit z pazourku pěstní klín stojí velké úsilí a mnoho odřených prstů. Ztvárnit pantomimou lov na mamuta není pro klubáky žádný problém – i mamut byl věrohodný :-). A udělat veselou fotku v takovémto prostředí jde skoro samo. A málem bychom zapomněli. Nejdůležitější sekce Anthroposu je bufet se sladkostmi!!!
11. 5. 2018 – Klub v muzeu Biskupský dvůr
Fauna Moravy – to jsou dvě slova, jež vystihují zaměření výstavy Moravského zemského muzea, kterou jsme s klubem navštívili. Drtivá většina exponátů jsou vycpaniny, ale povím vám, jako živé! Člověk by čekal, že se prostě jelen sebere a odejde. Nebo medvěd mávnutím packy rozbije vitrínu, aby mohl sežrat minimálně nejbližšího kance. A co teprve metrový kapr… „A hele, on se hýbe!“ Tři veliká akvária plná ryb z našich toků. Rozhodně nám jedna návštěva nestačila. Mezi velmi zajímavými a objevujícími úkoly, které jsme během výstavy plnili, jich pár chybělo. Posbírat vypadlé oční bulvy, podržet spadlé spodní čelisti a odškrtat tvorečky, které jsme již ve svém životě potkali ve volné přírodě.
12. 6. 2018 – NEJ klub, neboli letos poslední
Tentokrát by se dalo o klubu říci, že byl opravdu NEJdál. A to od Země. Výstava Cosmos Discovery nás provedla historií lidstva ve smyslu cest mimo naši atmosféru. Vzdálenosti a rychlosti, se kterými se v této oblasti počítá, jsou pro běžný mozek nepředstavitelné. Stejně tak je nepředstavitelné být v kůži prvních návštěvníků Měsíce a dívat se z jeho povrchu zpět na planetu Zemi… Jak se asi cítili? Bylo jim smutno po domově a blízkých? Báli se? Kdo z nás by takové myšlenky uměl ohlídat? Třeba se nám někomu časem poštěstí a staneme se součástí některého vesmírného programu…
Každopádně opět strhující podívaná s nádhernými exponáty.
A co říci závěrem? Letošní klub byl naplněn. Uteklo to všechno nějak rychle. Díky všem za pohodovou atmosféru, přípravu jednotlivých klubů a silné zážitky. Uvidíme se někdy po prázdninách :-).