Školní rok 2016/2017
16. 9. 2016 – První setkání ve školním roce 2016/2017
V pátek 16. září se odehrálo první letošní setkání Klubu dětí a jejich rodičů.
Ještě než jsme se vrhli na hraní deskových her, paní učitelka Klodnerová nám objasnila vše, co nás letos čeká. Vysvětlila nám, kdy a jak se budeme scházet a s kým se v klubu uvidíme. Pokud byste se chtěli podívat, jak se nám v Klubu líbilo, nahlédněte do naší galerie fotografií.
30. 9. 2016 – Klub v Otevřené zahradě
Tak to vypadá, že se nám s klubem podařilo využít jeden z posledních letních dní. V pátek jsme vyrazili do Otevřené zahrady, což je fantasticky klidné místo uprostřed Brna. Samozřejmě klidné jen do okamžiku, kdy se tam objevíme my. V tu chvíli se místo promění v mraveniště zvědavých, nenechavých, pátrajících a kdoví co ještě tropících lidiček.
Každé zákoutí, každá aktivita, každý králík či rostlinka byli prozkoumáni, vyzkoušeni a stali se součástí příjemného pocitu, se kterým jsme po hodině tuto zahradu opouštěli. Zvědavosti zdar a takovýchto míst jen více.
14. 10. 2016 – Klub v botanické zahradě
Velmi pichlavá zkušenost. Při návštěvě botanické zahrady jsme si mohli sáhnout na kaktus, který byl neuvěřitelně pichlavý a neuvěřitelně starý. Jeho věk je odhadován na devadesát let a počet trnů se ani odhadnout nedal.
Zajímavé bylo úplně všechno, a to díky velmi poutavému vyprávění paní botaničky. Za zmínku určitě stojí plody kakaovníku, rýže, bambus, cukrová třtina, banánovník, olivovníky, největší lekníny a samozřejmě masožravé láčkovky. Očekávali jsme krmení dravé zvěře minimálně půlkou prasátka, ale nakonec skončilo jen u pár much. Vynahradily nám to sýrové krekry upečené jednou z maminek. Botanicky zaměřený klub se jistě vydařil.
11. 11. 2016 – S klubem u protinožců
V pátek 11. 11. 2016 oslavovali Martinové svůj svátek a společně s ostatními klubáky a paní učitelkou Mgr. Evou Strnadovou odjeli na pomyslnou poznávací cestu na Nový Zéland.
U protinožců poznávali flóru, faunu, domorodé zvyky, novozélandské ragby doprovázené maorským bojovým tancem hakou, tetování a jeho místo v životě Maorů, architekturu, zemi bez jedovatých živočichů a jiné zajímavosti, se kterými se můžete potkat pří cestě na Nový Zéland. Kdy tam odletět? Kdykoliv. Cesta je dlouhá, ale pozor. V době letních prázdnin tam bude zima. Proč?
Některé svoje postřehy z klubu zaznamenala Linda Honsová z V.B.
Víte něco o Novém Zélandu? Tak to jste mohli v pátek 11. listopadu své vědomosti uplatnit. Klubáci se dozvěděli, kde Nový Zéland leží a jak to tam vypadá. Prezentace se všem líbila. Fotky z fotoarchivu paní učitelky Strnadové byly jistě taky pěkné, ale ty už jsme si prohlédnout nestihli. Na konci klubu všichni dostali pracovní list o maorském umění. Informace o Maorech, původních obyvatelích Nového Zélandu, si klubáci taky jistě zapamatovali. Třeba o tetování, které si můžete nechat vytetovat kdykoliv, ale aby mělo nějaký význam, musíte o sobě něco říct odborníkovi. Ten vám pak určí co a kam si máte nechat vytetovat. Po tomto klubu byli klubáci ještě o trochu chytřejší.
Linda Honsová, V.B
25. 11. 2016 – Přírodovědný klub
Hvězdami pátečního klubu byly dvě agamy a morče Lysinka. Představte si, že jsme jim měřili teplotu, počet úderů srdce za minutu a také hmotnost. Vysvětlovali jsme si na nich rozdíly mezi teplokrevnými a studenokrevnými živočichy.
Pan přírodovědec, který nás vším úžasně provedl, pro nás měl také velmi zajímavé vykládání i o jiných tvorech. Když jsme závěrem absolvovali i kvíz, stali jsme se všichni odborníky na všechny druhy zimních spánků a přežití pod bodem mrazu. Nejvíc z toho mělo beztak to morče a obě nádherné agamy. Takových zvědavých lidiček kolem a všichni si s nimi chtěli hrát.
6. 12. 2016 – Herní den s Mensou
V úterý 6. prosince 2016 proběhlo na naší škole, v rámci dne otevřených dveří, další herní odpoledne s Mensou ČR.
Děti s rodiči luštili šifry, hráli deskové a logické hry, pracovali na tabletech v digitální třídě a sportovali v tělocvičně. Mohli si také nechat otestovat výši svého IQ. Odměnou jim byla návštěva Mikuláše, anděla a čertů i když trošku opožděně. Z fotografií lze vycítit pohodovou atmosféru.
6. 1. 2017 – Deskové a jiné hry
První letošní klub byl výjimečný. Málo slov, hodně hraní. Dostali jsme volný prostor pro devadesát minut hry. Hrál si starší s mladším, sourozenci, spolužáci… Čas jsme nevnímali a překvapil nás. Byl ve svém běhu rychlejší než figurky na našich hracích plánech.
Už teď se těšíme na klub příští. Bude každoroční „piškvorkářský“ turnaj.
A odkdy se hrají tyto hry?
- Vrhcáby: 4000 př.n.l – Mezopotámie
- Go: 3000-2000 př. n. l – Čína
- Mlýn: 2000 př. n. l. – stopy v Irsku, Egyptě a Číně
- Šachy: 5. století – Indie
- Člověče, nezlob se!: 1896 – Velká Británie
- Domino: 3. století nebo 11. století – Čína
- Dáma: 1100 – Jižní Francie
- Halma: 1880 – americký chirurg George Howard Monks
- Scrabble: 1948 – USA
- Monopoly: 1935 – Parker, USA
- A jak to bylo s piškvorkami?……………………………….. Zjistím:-)
A jak to bude s piškvorkami v pátek 20. 1. 2017? …….Uvidím:-)
20. 1. 2017 – Piškvorkový turnaj
Přes tři stovky utkání, výher a proher. Nepočítaně křížků a koleček. Tak vypadal páteční klub. Čtverečkovaný papír vířil vzduchem, radost střídal smutek rychlostí pěti symbolů v jedné řadě.
Rozhodčí skoro nestačili zapisovat výsledky odehraných soubojů. Vše na ostří pečlivě ořezané tužky. Fotek je taky mnoho, ale ani náhodou nedokážou předat dál tu atmosféru, která se naštěstí na závěr rozpustila ve sladké chuti odměny za vynaložené úsilí. Jak dlouho že jsou ty piškvorky na světě? A pořád dokážou bavit hráče, naštvat poražené, rozladit učitele v hodině a potěšit vítěze.
17. 2. 2017 – ÚDIF (Úžasné divadlo fyziky) ve škole
Úžasné divadlo fyziky svému názvu skutečně nezůstalo nic dlužno. Nejenže nám herci demonstrovali spoustu fyzikálních zákonitostí, ale také nás pobavili mnoha efektivními triky. Největší ovace samozřejmě sklidily kousky s ohněm.
Vše výrazně podtrhovaly vtipné narážky a komentáře. V případě potřeby dobrovolníka se strhla vždy tlačenice přihlášených rukou a na konci vystoupení nám bylo líto, že je čas tak neúprosný. Závěrem ještě nutno podotknout, že i na fotografiích lze zahlédnout některé triky a „kaskadéry“ v akci.
PS: V nadpisu nejsou chyby, kdo tam byl…ten ví :-).
3. 3. 2017 – Pátek s „draky“
Tento klub by bezesporu mohl patřit mezi naše NEJ, protože se jednalo jednoznačně o návštěvu do NEJvětší dálky. Alespoň co se času týče. Pomyslně jsme se přesunuli minimálně o 65 milionů let zpět v historii naší Země.
Taková je v současné době nejpravděpodobnější doba výskytu dinosaurů na třetí planetě směrem od Slunce. Ona ta naše kulička v té době vypadala úplně jinak. Panovaly tu jiné podmínky, počet kontinentů byl jeden (Pangea) a rostlo tu všude kolem něco úplně jiného než dnes. To je jasné, že se tady proháněla spousta „příšer“, které byly také úplně něco jiného než dnes. Jěštěže spousta vědců odvádí dobrou práci a díky tomu můžeme i dnes nahlédnout do těchto neuvěřitelně vzdálených dob. Určitě nikomu nevadilo, že všichni ti dinosauři nebyli skuteční. I tak jsme měli oči navrch hlavy.
31. 3. 2017 – Velikonoční Klub
Na Velký pátek je volný den a ve škole je zavřeno. To znamená, že bychom se nemohli s Klubem sejít. Proto jsme se sešli o dva pátky dříve, a sice 31. března.
Původní plán byl takový, že si zahrajeme některé prožitkové hry a po nich se vrhneme na deskovky. Jenže ty hry, zaměřené na pocity, nás tak pohltily, že jsme s nimi strávili skoro celý čas. Poslední hra nás dokonce všechny přeměnila na vajíčko, kuře, slepici i kohouta, vše v duchu Velikonoc, tedy v pořádku. K závěru nám zbylo pár minutek na velikonoční hledání sladkostí po třídě. Tak třeba deskovky příště!?
28. 4. 2017 – Elektrikárium
To slovo zní jako zaklínadlo. Jenomže my v klubu jsme spíš na vědu, než na kouzla, takže všechno pěkně honem prohlédnout, vyzkoušet, rozebrat (pokud je to dovoleno) a prostě přijít všemu tak říkajíc na kloub.
Stalo se tedy, že jsme se stali zdrojem elektrické energie, a to mechanickým i chemickým. Stačí kouknout na fotky a bude vám jasno. Jednoznačným trhákem bylo autíčko na dálkové ovládání tabletem. Divíme se, že v něm vydržely baterky po celou dobu naší návštěvy. A z dalších laserová harfa a třeba telefon z dob minulých – klasická pevná linka. Prostě nevídané věci.
12. 5. 2017 – Army park Ořechov
Když projíždíte po silnici ze Želešic do Ořechova, míjíte po levé ruce nenápadný zelený pahorek. Málokdo tuší, že se pod tímto pahorkem skrývá bývalá raketová základna protivzdušné obrany našeho státu. My to tušili, a tak jsme si domluvili návštěvu tohoto Army-parku. Za krátkou chvíli (ostatně v klubu je každá chvilka krátká, když se děje spoustu zajímavého) jsme stihli prolézt velitelský kryt, sklad raket i s výbavou a opevněné stanoviště pro bojová vozidla. Ta tam stála v plné parádě, s výzbrojí i výstrojí. Že by se člověk až nedivil, kdyby vozidla okamžitě vyrazila do akce… „A hleďme, jedno vozidlo do akce opravdu vyrazilo.“ Byla to akce, na kterou se nám bude dlouho vzpomínat.
BVPčko – bojové vozidlo pěchoty se s řevem šestiválcového vznětového motoru a skřípěním pásů prohnalo nevídanou rychlostí čtyřikrát celým areálem. Málokdo z osádky během doslova bojové jízdy zůstal potichu. Většina z nás „hulákala“ s nadšením jako na té nejlepší bobové dráze. Stejně povyk nebyl přes motor slyšet. Kdo hádá, že ona osádka BVPčka jsme byli my, „klubáci“, hádá správně. Z fotek je vidět, jak nám všem (včetně dospělých) září očička nadšením a někdy taky trošku slzí od větru a spálené nafty.
Prostě tento klub zase „klapl“, a to včetně data, neboť 12. května je blízko 8. května – Dne vítězství – oslavy konce 2. světové války.
26. 5. 2017 – Staré mechanické hračky
Při tomto setkání jsme navštívili Letohrádek Mitrovských. I když je to nádherná stavba, nebyli jsme tam kvůli architektuře, ale zajímala nás výstava mechanických hraček, která je zde k vidění.
Nám se hračky velmi líbily, ale v našich dospělých budily rozporuplné pocity. Na jednu stranu nadšení, že vidí hračky ze svého mládí, na druhou stranu zděšení, že je jejich dětství bráno jako „muzejní exponát“. No nic, čas se zastavit nedá. I Letohrádek býval moderní stavbou a také Klub dětí bude jednou jen vzpomínka. Tak snad zase jedna pozitivní do archivu.
9. 6. 2017 – CEITEC
A opět jsme se přesvědčili, že můžeme být na naši rozlohou malou zemi právem hrdí. Co se genetiky týče, hrajeme jak se říká „první světové housle“ s těmi nejvyspělejšími zeměmi světa a v mnohém jsme napřed. Například co se týká vážných nemocí dětí, peníze na léčbu se vždy najdou. A v „přečtení“ lidského genomu patří institut CEITEC mezi ty nejrychlejší. A že je ten lidský genom pořádná hromada informací. 700 terabajtů informací. Člověk prý kdyby vyslovil každou sekundu jedno písmeno z tohoto kódu, a to osm hodin denně, trvalo by mu přečtení padesát let.
Laboratoře naplněné tou nejmodernější technikou, kterou využívají ty nejšikovnější hlavičky v oboru. Třeba se někdo z nás časem také vrhne na genetiku. V tomto klubu jsme to ostatně už trošku udělali. Nejenže jsme si hráli s modely genomu v podobě korálků, ale také jsme si mohli sami extrahovat ze slin vlastní DNA. Tu si samozřejmě každý chránil jako oko v hlavě a pečlivě zabalenou ve zkumavce si ji odnesl domů. Taková vzácnost – návod na sestavení člověka!!! Jen ten dvouminutový výplach úst slanou vodou nebyl moc příjemný. Ještěže někdo předvídavý postavil do improvizované laboratoře v nádherné budově CEITECu velikou mísu bonbonů. Za ně a za mnoho silných zážitků velmi děkujeme.
