Školní rok 2015/2016
25. 9. 2015 – Logické a deskové hry
V pátek jsme se sešli poprvé v tomhle školním roce s naším Klubem dětí. Kdo ví, kdo je HAČIPAČ?
Ten kdo přišel, ten to ví A jak se skládá elipsa z papíru? Třeba rozluštíte postup z fotek. A na závěr „evergreen“, deskové hry. Prostě zase bylo málo času… Ostatně jako vždycky, když se dělá něco zajímavého. Tak hlídat termíny na webu školy, ať nám ten další klubík neuteče.
9. 10. 2015 – Návštěva u ing. arch. Makovského: betonový dům
Už jsme viděli ledacos, ale takovou architektonickou zvláštnost ještě ne. Představte si dům, celý ulitý z betonu. Podlaha, stěny, strop, dokonce i kuchyňský stůl a vana jsou z tohoto materiálu.
Možná to v každém vzbudí představu chladu, ale věřte mi, v domečku je útulno, příjemně a povrch bez úprav působí velmi zajímavě. Když se k tomu přidá příjemná rodina, která tento dům obývá, a dva dorty, vyvrbí se příjemně strávené páteční odpoledne v Klubu. Všichni Makovští, moc děkujeme za možnost návštěvy, bylo nám u vás moc hezky.
23. 10. 2015 – Malá technická univerzita – kartografie
Už se vám stalo, že jste někdy někde zabloudili? Určitě ano. Toto riziko však nehrozí, pokud si vlastní město nejdřív postavíte. Včetně silnic, školy, pošty, nádraží a ostatních důležitých budov.
Tohle město si sami pojmenujete, třeba Kostičkov, nebo Město Plno a pak si ještě k tomuto městu nakreslíte přesný plánek z ptačího pohledu. Určitě nejednomu z nás vyskočila mapa před očima, ještě když šel večer spát. Schválně, kdo na fotkách pozná budovu, na jejíž stavbě se podílel.
6. 11. 2015 – Malá technická univerzita – stavba Karlova mostu
Co má společného Klub dětí, Karlův most a Bedřich Smetana? No přece naše páteční setkání. Po vzoru našeho velkého panovníka za zvuku Smetanovy Vltavy jsme se snažili postavit velkolepé mostní oblouky přes model naší pověstné řeky.
Ten, komu se to povedlo, si dokonce ze zbývajících kostiček přistavěl i nějakou tu lodičku. V závěru našeho setkání se však odehrála opravdová pecka. Každý postavil podle návodu jeden mostní oblouk, společně jsme je pospojovali do jednoho velkého modelu Karlova mostu a představte si, že se po něm dalo skutečně chodit. Prostě, jak nám dáte do ruky hromadu kostiček, architektura se třese v základech.
20. 11. 2015 – Malá technická univerzita v Klubu do třetice – třídíme odpad
Zaklínadlem tohoto našeho setkání bylo slovo RECYKLACE. Opět jsme si postavili město, ale tentokrát bez budov. Místo nich jsme vykouzlili z lega kontejnery na tříděný odpad.
Na kartičkách jsme měli názvy nejrůznějšího odpadu z domácností a ty jsme rozváželi po městě do správných nádob. Pokud jsme si nebyli jisti, paní lektorka nám s výběrem poradila. Na závěr jsme se také dozvěděli, jak se staví skládka odpadů. Právem je Česká republika jedním z předních zemí v RECYKLACI. Všichni jsme projevili nemalé znalosti.
18. 12. 2015 – Vánoční klub
V pátek po jarmarku jsme se sešli naposledy v tomto kalendářním roce.
Čekala na nás dvě překvapení. Tím prvním byla sada zašifrovaných vánočních slov. Kdyby někdo chtěl, může luštit z fotek. A tím druhým byla sada úplně nových stolních her. Nejdřív jsme se pustili do luštění. To byly výrazy v obličeji! Hlavně v okamžiku, kdy se nám povedlo slovo odhalit. A pak jsme už jen odpočívali u nových her. Prostě pohodové setkání, jak má být. Všem příznivcům přejeme spoustu duševní energie a kopu důvodů k úsměvu nejen na Vánoce, ale i do všech budoucích dní.
8. 1. 2016 – Piškvorkový turnaj
Dvě tužky, čtverečkovaný papír a dvě chytré hlavičky. To je všechno. Víc není potřeba ke strávení celého času, který máme k dispozici. A že to byly napínavé a strhující chvilky.
Systém každý s každým umožňoval vyzkoušet všechny věkové úrovně protivníků a zahrát si opravdu dosyta. K dohrání všech zápasů by bylo asi třeba dvakrát tolik času, ale k naplnění našich herních choutek to bohatě stačilo. Pro ty nejdravější piškvorkáře se našla i nějaká sladkost jako odměna. Po skončení klubu se nám zdálo, že se ve třídě vznáší lehká mlha, nebo snad kouřový opar. Jen nevíme, zda to bylo z hlav všech zarputilých hráčů, nebo z hlavy pana učitele, který zaznamenával a vyhodnocoval všechny výsledky.
5. 2. 2016 – Chemie v Klubu nebo Klub v chemii?
Co je kyselina a co zásada? To byly zásadní a možná i „kyselé“ otázky v našem pátečním klubu. Navštívili jsme chemickou laboratoř druhého stupně a nestačili jsme se divit, jak krásně vědecky toto prostředí působí.
Také jsme se dozvěděli několik důležitých zásad pro práci s chemikáliemi. Ocet a soda zřejmě nechybí v žádné normální kuchyni, ale že jsou to vlastně dvě chemické látky s odlišnými vlastnostmi, to už si málokdo uvědomuje. My jsme vše důkladně prozkoumali a zaznamenali. Kdo ví, kdo z nás do budoucna bude tyto a jiné látky míchat dohromady, hledat třeba léky na chřipku či rýmu.
19. 2. 2016 – Na skok v Paříži
Tentokrát byl náš klub zaměřený zeměpisně. Paní učitelka Trnková nás provedla přes nejznámější pařížské památky a povykládala nám, jakou atmosférou na nás toto město dýchne při jeho návštěvě.
My jsme na oplátku vylovili z paměti vše, co víme o panu Eiffelovi a co má v tomto směru společného právě Paříž, Praha a jižní Morava. Jen tu Monu Lisu asi nebudeme malovat 20 let jako její autor.
11. 3. 2016 – Klub v chemii – letos podruhé
Tentohrát jsme pokročili ještě dále. Nejdříve jsme si vyrobili vlastní oxid uhličitý a pak jsme tento plyn důkladně prozkoumali. Jestli hoří, jestli je těžší než vzduch, co udělá s vápennou vodou a hlavně jsme si zkusili, jestli nám jeho výroba naplní balónek, nebo jestli nám uletí.
Někteří z nás se v laboratoři pohybovali jako rodilí chemikové. Práce s baňkami a pipetami je už pro nás téměř samozřejmostí a míchat různé směsi… Co může nastat… „Ví Bůh, nebo výbuch“.
1. 4. 2016 – „Klub po indicku“ aneb všechno bylo jinak
Někdy je všechno jinak, než si člověk usmyslí. Tentokrát zklamala technika a potřebný soubor v počítači nechtěl poslouchat tak, jak by měl. Nenechali jsme si zkazit náladu zlobícím počítačem a zvolili jsme náhradní program.
Vrhli jsme se do víru deskových her a k Indii a zeměpisným tématům se vrátíme někdy příště. I tak to bylo pěkné odpoledne, plné napínavých chvil a příjemných okamžiků. I bez počítačové prezentace jsme navštívili spoustu cizokrajných míst a některá dokonce mimo náš reálný svět. Nic naplat, není nad dětskou představivost. Lepší prostředek k cestování na světě není.
15. 4. 2016 – S klubem na Madeiru
Když jsem se dozvěděl, že z organizačních důvodů vypadlo plánované téma do klubu dětí, řekl jsem si, že zkusím „diashow“, neboli popovídat klubákům o mojí cestě na Madeiru.
Z portugalského ostrova jsem přivezl spoustu fotek, tudíž bylo z čeho vybírat. Netušil jsem, jak mnoho informací ta naše parta v hlavičkách nosí. Další, co mě neuvěřitelně překvapilo, bylo, že vydrželi poslouchat o cizích krajích tak dlouho a že měli velmi zajímavé otázky. Ostatně, těch bylo tolik, že kdybych měl odpovědět na všechny, tak tam sedíme asi ještě dneska. Moje hlasivky zachránil až návrh na chvilku nad deskovými hrami. Zajímalo by mě, kolik se těch „cestovatelů“ na Madeiru skutečně podívá.Vypadalo to, že tu chuť mají všichni.
Za všechny klubáky Mgr. Aleš Kottek
29. 4. 2016 – Návštěva Indie
Tentokrát již technika nestála proti nám, a tak jsme mohli zhlédnout prezentaci a videa, která nám přiblížila tuto zemi.
Vůně místního koření, barevného prášku z oslav jara a spousty pěkných zážitků, které nám paní učitelka Trnková dovezla, jsme si užili dosytosti. Naštěstí byla barva jednoduše omyvatelná, chilli papričky jsme ochutnali opatrně a to ostatní pouze vzbuzovalo zvědavost.
Co je to Taj Mahal? Proč stojí? Kolik stál? Kdo ho postavil? Jak dlouho byl stavěn? Kolik lidí jej stavělo? No, my už to víme. A vy?
Děkujeme za pěknou reportáž z nejlidnatější země planety.
13. 5. 2016 – Exkurze do firmy WALTER Kuřim
Představte si, že v Kuřimi, kousek od Brna, se vyrábí nejlepší stroje na světě. Jsou to stroje obráběcí a řízené počítačem. Takzvané „CNCčka“. Díky panu architektu Makovskému, který má na starosti přestavbu a modernizaci výrobních hal a stavbu hal nových, jsme mohli do těchto prostor nahlédnout.
Všichni zaměstnanci, které jsme potkali, měli oči na stopkách, jestlipak ty naše zvědavé ručičky zůstanou tam, kde mají. Také skoro nestíhali odpovídat na příval skutečně zajímavých otázek ke všem strojům, jež jsme viděli v provozu. Jako skuteční profíci nám ručičky zaměstnali papírovou výplní do krabic, „pusiny“ nám zacpal pan architekt dobrotami, a když jsme zhlédli úžasné samočinné skladiště materiálu, nezbývalo, než celí spokojení vyrazit zpět do Brna. Za příležitost vidět něco výjimečného moc děkujeme.
27. 5. 2016 – Brněnské podzemí
I když jsme nic neprovedli, byli jsme v kasematech na Špilberku. A to vám povídám, po tom, co jsme se dozvěděli, bychom tam nechtěli být zavřeni ani minutu. Palečnice, španělské botky, skřipec a co teprve krysí díra, brrr…
I když, mít některé podobné tresty dnes, třeba by se méně kradlo a podvádělo.
Místo je to krásné, plné a dýchající historií. Navíc, když vás těmito místy provede člověk, který se o vše zajímá a podílí se na rekonstrukcích, odhalování pravd a legend… Dvěma slovy – silný zážitek.
Ve mně zůstala hrdost, že jsem z Brna a že tu máme taková tajemná místa.
10. 6. 2016 – Závěrečné NEJ
No, a je tu za námi další úspěšný rok našeho „klubíku“. Zakončovali jsme jako obvykle něčím výjimečným, co není úplně běžné. Tentokrát těch nej bylo hned několik.
Nejstarší most přes Svratku (i když už nestojí – sochy z něj jsou u kostela Milosrdných bratří), dále to byla nejdelší ulice v Brně, a to ulice Vídeňská. Shodou okolností je na ní také úsek, v němž „šaliny“ dosahují v Brně nejvyšší rychlosti. Pan řidič našeho vozu na lince č. 2 si všiml, že se na tu pekelnou jízdu všichni těšíme, a tak pořádně „šlápl na plyn“. Málem jsme proskočili střechou tramvaje, jak to s námi házelo. Cestou zpátky už to nebyla tak divoká jízda. Nevadí, závěrečná zmrzlina nám zase náladu vylepšila.
Tak, a teď až do září výlety jen s rodiči. Ahoj v příštím školním roce!
